4x
O tom to právě je. Buď ten pohled vydržíš, houkneš na ni a striktně ji budeš držet v pelechu, nebo to nevydržíš a má tě omotanou kolem prstu. Bude si s tebou dělat, co bude chtít. V podstatě pořídí úplně otočit vztah - pán vs.pes.
Mimochodem, ve většině případů stačí vydržet jednu dvě noci, pak už je to OK.
My máme z odchodu malý rituálek, už jak se začnu oblékat, minimálně si jich všímám, žádná lítost. (lítostí jakože chuderko, ty tu budeš sám, dosáhnete u psa pocitu, že je opravdu chuderka) 
U předsíně mám nádobku, v ní piškotky a když se obuju, vezmu klíče do ruky tak dostane kousek piškotu se slovy "hezky čekej". U dveří stojí jen jeden pes, ten druhý jak vidí, že se oblékám, zaleze rovnou do pelíšku. Asi je to i o povaze.
Jinak v posteli mám oba psy 
To je pěkné
já, když odcházím, tak se ten můj miláček tváří jako ten největší chudáček na světě, ale přesně jak píšete, nevšímat, nelitovat... My máme ještě u dveří přepravku když někam cestujeme, tak si do ní uraženě zaleze ale ještě na mě kouká, jestli ho náááhodou nevezmu aspoň v té přepravce :D
Jinak co se týče toho, že bude sám doma... Mě se to tedy zdá brzo, my s tím naším byli doma minimálně tři týdny ale chápu, že ne každý má tolik času... Utahejte ho jak nejvíc můžete, hrajte si s ním, lítejte, u štěněte jeho věku a velikosti to až na tak dlouho nebude, nakonec někde odpadne, vy ho přenesete do pelíšku a můžete jít kam potřebujete
A pokud se bojíte, že něco okouše? dejte jí třeba do chodby kdy nebude mít k ničemu přístup, nebo jí vyhraďte prostor, aby neměla příležitost cokoli zničit. Dejte k ní většího plyšáka ať není sama, nebo radší dva a taky tu oblíbenou hračku. Možná ze začátku trochu kňučet bude, když už kňučívá, ale časem to přejde, pokud když budete odcházet i přicházet v klidu, bez loučení a vítání a budete se chovat, že to, že je doma sama a vy odcházíte a přicházíte je naprosto normální...
2x
Dobrý den, když poprvé zakňučela a Vaše reakce byla - šup pod peřinu - to byla ze strany Vašeho štěněte jen zkouška, která vyšla. Píšete, že máte štěňátko skoro týden, tzn. už bylo tak 7x v noci ujištěno, že to funguje, že stačí písknout a je mu vyhověno. Pokud nyní zkusíte být neústupný a změnit tento zvyk (ano, z pohledu štěněte už je to jasné pravidlo, které přináší příjemnou výhodu), počítejte s tím, že dojde na větší hlasový repertoár, možná i nějaké to škrábání, nějaké to divadelní představení, možná to nebude trvat jen pár minut a možná se i moc nevyspíte.
Bylo by dobré si rozmyslet, zda Vaší čivavě dovolíte spát v noci ve Vaší posteli dalších 15let nebo ne a v tomto to neměnit a co nejdříve naučit, že nic Vaše rozhodnutí nezmění, bez ohledu na divadlo, které Vaše štěně předvede. Nepíšete, zda se jedná o fenku či psa, ale počítejte s tím, že pokud je to fenka, tak sdílet postel s hárající fenkou 2x ročně znamená krev na povlečení, prostěradle, Vašem pyžamu každou noc. Nejedná se o psa, který by v dospělosti zabíral většinu Vašeho lůžka, ale myslete naopak na variantu, že ho můžete v noci zalehnout. Také zvažte to, že psi mají v noci různé sny, ze sna vyštěkávají, kopou nohama, bude Vám to příjemné?
K druhému dotazu - s velkou pravděpodobností bude dnes doma brečet, štěkat, vyvádět, pak z nudy nebo z úzkosti i něco žvýkat, aby sama sebe uklidnila. Štěně je potřeba na samotu zvykat postupně, začínat s 5-10-ti minutovými intervaly (např. jdete s odpadky, na rychlý nákup, s věcmi do auta, apod.) již od druhého dne pobytu u Vás (toto se dá dělat několikrát za den, i kdyby jste si jen šel sednout o patro níže na schody a poslouchat co se doma děje) - po krátké době se vracíte (nevstupujte do bytu, když není doma klid, počkejte si, až přestane kňourat), za dobré chování hlasitě chválíte a vítáte se, jakoby jste se neviděli týden...Vaše štěňátko musí vědět, že i když zůstane samo, že se páníček stejně vrátí a pak snadno ten čas prospí a neproštěká úzkostí nebo nezdemoluje vše okolo. Musí mít jistotu, že se vracíte dříve či později, ale že skutečně přijdete, pak netrpí separační úzkostí. Prošvihli jste nyní týden, kdy místo abyste začali s tréninkem a po týdnu již byla schopná doma pár hodin vydržet (i za cenu nějakých nehod v podobě loužiček), budete muset napravit dodatečně. Hodně štěstí a myslete na to, že je to sice miniaturní psík, ale dovede vyvádět jako pořádný hafan.
0x
Prostě to na vás zkouší. Ví, že když si zakňučí, tak je hnedka u vás v posteli. Je to mimino, v noci ji může být ještě smutno. Nějaká hračka by nepomohl, co by měla u sebe v pelíšku? Podle mě, když povolíte, tak ji budete mít v posteli každý večer.
No a přesně tady toto to štěně ví, že když to bude zkoušet, tak vy povolíte. Nesmíte mu dát pocítit, že ono je vůdce smečky. Nedomluvili byste se s ním pak vůbec. Vy jste pán, on je pes. Víte, já znám ty psí oči. To je takový pohled, že člověk opravdu kolikrát nevydrží a povolí. A pak zase povolí a pak znovu a už ho pes táhne na vařené nudli.
0x
0x
Když jsem byla mladá, byla spousta věcí, které se nesměly dělat. Ani děti, ani pejsci. Dnes už je spousta věcí, které mi nestojí za to, abych je prožívala, abych komplikovala život sobě a druhým, prkotinama. Věcma, které nic nekazí, nic nelepší, nic neřeší. Mezi ně patří i pejsek v posteli. Dříve ani jednoho psa ani nenapadlo, že by mohl spát v mém pelechu. Je pravdou, že jsem je koupala na vánoce. Dorotka si to myslí od první noci. Nefňukala, nedomáhala se, jen seděla, koukala a po hodině se klepala, po dvou hodinách vibrovala. Přesně jak to říká Halina Pawlowská: Pes si mysllí, že dostane úplně všechno, když bude dostatečně dlouho zírat."Šněňátko maličké, opuštěné zíralo.:D Záleží jen na vás, zda budete s pejskem spávat, třeba dáte deku vedle polštáře nebo do noh a vymezíte jí její prostor a odjinud ji vypudíte. Musíte si uvědomit, co jste schopna telerovat a co ne. Je však pravdou, že Dorka přesně ví, čí to je pelech. Když jdeme spát, čeká tak dlouho, dokud ji nepozvu. Když ale nejsem doma a zapomenu zavřít dveře, je vyležené kolečko na polštáři. A také přesně ví, kdo je tady šéf, na kom záleží, jestli bude něco v misce, jestli bude pochvala nebo pohlazení. Ale nikdy neměla ambice šéfovat. Ta postel, pelech v posteli je takovým jakoby potvrzením jejiho šéfovaní. Nesmí se to nechat přerůst, přesně musí vědět, kde jsou hranice.. Když se převlékám, pozná, že se jde ven a sleduje mě už z předsíně. Dříve jsem říkala před odchodem a dnes už při převlékání: "Zůstaneš doma, budeš tu hodná a nikomu nebudeš otevírat!"Ještě to nedořeknu a ona se otráveně vrací na svůj pelech. Ale když je doma, řve, když je někdo cizí na chodbě. Omlouvala jsem se sousedům, ale prý to nevadí, že alespoň ví, že někdo cizí courá po baráku.:D
Dobrý den babko z OV ( případně i někdo další ),
náhodou jsem zabrousila na poradte.cz a ta starší otázka mne potěšila. Není to tak dávno a přece už je všechno zas jinak. Mám už jen kocourka, ale jako kočka mu zřejmě stačím, protože o žádnou další nemá zájem. Je to úžasný mazel, takového jsem ještě neměla. Mějte se tu všichni pěkně, život jde ale dál...patronka
babka z Ostravy Naprosto souhlasím s babkou., je na vás jaké nastavíte mantinely . A je potřeba si uvědomit, že jakmile něco dovolíte , je to napořád. Některému psovi stačí i pelíšek vedle postele.Na odchod z bytu byste měli pejska připravovat krátkými odchody a návraty a to bez mazlení a hlazení. Intervaly prodlužovat až mu docvakne , že se vždycky vrátíte. A vracet se ve chvíli , kdy nebude štěkat ,aby si to nespojil s tím , že vás přivolal.Vybavte ho kousací hračkou nebo kostičkou , kterou bude mít JEN když bude sám.
Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz.
Používáním poradny vyjadřujete souhlas s personifikovanou reklamou, která pomáhá financovat tento server, děkujeme.